„Prší-li na sv. Urbana, vinařova tvář je zklamaná.“

„Prší-li na sv. Urbana, vinařova tvář je zklamaná.“

A víte, že svatý Martin vedl asketický život?

Ačkoliv je svátek svatého Martina spojován s hodováním a pitím mladého vína, samotný Martin vedl podle historické tradice skromný a asketický život. Později se stal mimo jiné patronem vinařů.

Svatý Martin z Tours (316 nebo 317, Savaria – 397, Candes) byl římský voják, poustevník, mnich a později biskup v Tours. Patří mezi první světce západního křesťanství, kteří nebyli uctíváni jako mučedníci. U Ligugé založil jednu z prvních klášterních komunit v Galii a další mnišské společenství vybudoval v Marmoutier nedaleko Tours.

Jako biskup podnikal misijní cesty a podílel se na šíření křesťanství mezi obyvateli venkovské Galie. Jeho životopisec Sulpicius Severus uvádí, že Martin nechával odstraňovat pohanské oltáře a bořit či vypalovat chrámy a zasahoval také proti kultu posvátných stromů. Protože jde o hagiografický text, jehož cílem bylo oslavit světcův život a zázraky, je nutné přistupovat k jednotlivým příběhům obezřetně.

Nejznámější legenda vypráví, že se Martin ještě jako římský voják u městské brány v Amiens rozdělil s promrzlým žebrákem o svůj plášť. Následující noci se mu měl zjevit Kristus oděný darovanou polovinou pláště. Martinovi byla připisována také řada zázraků, a proto je tradičně uctíván jako divotvorce.