1.
Okolo Zlína
svahy dolina,
na jednej roste,
na jednej roste
vzácná bylina.
Bylinko malá,
kdybych tě znala,
s tebú bych synka
přičarovala.
2.
Chodila po poli,
trhala kukoly
aj tu dobromysel
aby šohaj přišel.
Chodila po hájku,
trhala polajku,
trhala, volala:
Pojď ke mně šohajku.
Ještě si natrhám
toho návratníčku.
Navrať se mně, navrať,
švarný šohajíčku.
3.
A v te naši zahrodce
rozmarijan roscě,
nětrhaj ho, synečku,
ež větši uroscě.
A v te naši zahrodce
pěkně obrovnane,
něchodz tamo, synečku,
je tam čarovane.
Něni tamo žádného,
kdo by tam čaroval,
ach, že by to děvčotko,
co sem tam chodzival.
Čaruj, děvčotko, čaruj,
žaden ci něbroni,
sak čarovany galan
něni požehnany.
4.
Dyž sem slúžil na tej faře,
nosíval sem na oltáře,
dycky sem se modlíval,
Pána Boha prosíval.
Za to děvče modrooké,
ne veliké, ne vysoké,
co by mně ho Pán Bůh dal,
Nepomucký svatý Ján.
