Žarošická pouť probíhá od roku 1785, historie poutního místa však sahá hluboko do minulosti. Podle legendy je spojována již s cyrilometodějskou misí. V kronice obce je první zmínka doložena k roku 1678. Původní místo mariánské úcty se ovšem nacházelo v kostele Mezi Vinicemi v místě osady Silničné (část Žarošic), která dle historiků vznikla již ve 4. století.
Uctívaná 142 cm vysoká dřevěná socha Panny Marie přiřazovaná k roku 1325 je dokladem okruhu působnosti starobrněnského kláštera cisterciaček. Darována byla pravděpodobně královnou Eliškou Rejčkou a pro starobylost poutního místa je od počátku 17. století nazývaná Starou Matkou Boží. K místu samotnému se váže také mnoho dalších velmi působivých legend. Důležitou událostí pro existenci poutě v současné podobě je však bezesporu zákaz konání poutí a rušení klášterů císařem Josefem II. Kostel v Silničné byl na jeho příkaz v roce 1785 uzavřen a plastika byla přenesena do nedalekého kostela sv. Anny. Podle ústní tradice věřící vnikli do kostela, milostnou sochu uložili na nosítka, zapálili svíce a kolem osmé hodiny večerní ve slavnostním průvodu ji za zpěvu přenesli do Žarošic. Na památku této události se koná večerní světelný průvod se sochami Panny Marie a patří k vyvrcholení hlavní zářijové poutě. Její unikátnost spočívá především v nezměněném průběhu nepřerušené poutní tradice, a to i přes potlačování projevů náboženského života ve druhé polovině 20. století, a především v dodržování v českém prostředí ojedinělých barokních reliktů. Mariánská pouť, to je celodenní program s pokorou, odprosem a poklonou milostné soše, žehnání pramene ve Zdravé vodě (nyní již místní části Žarošic) a především večerní průvod s osvětlenými sochami za zpěvu písně Před věky zvolená, Panno Maria, která původně doprovázela přenášení sochy ze Silničné do Žarošic. Význam staletého poutního místa podtrhla i korunovace sochy papežem Janem Pavlem II. v roce 1995 na Svatém Kopečku u Olomouce.
