Nejspodnější vrstvou, kterou žena oblékala na holé tělo, byl plátěný rubáč. Rukávce, krátká košilka s nabíranými i rovnými rukávy, to podle krojového okrsku, se zhotovovaly z tenkého bílého plátna. Podle lokality se lišila i jejich výzdoba na náramenících, límečcích a na okrajích rukávů. Na rukávce se oblékala bílá nebo potištěná plátěná sukně sešitá se živůtkem – leknice.
Spodní část těla zahalovala nesešitá zadní sukně z bílého či hlazeného tmavého plátna, označovaná také jako kasanka. Později se uplatnily i sukně sešívané, s velkým rozparkem vpředu, z různých materiálů (kanafasky, vněnky, pamučky, tlačenky). Sukni v přední části překrývala zástěra – fěrtoch. Nejoblíbenější byly modrotiskové s květinovými motivy vymezenými bordurou – okolnicí. Sváteční fěrtochy se šily také z hedvábných, brokátových nebo vzorovaných vlněných látek.
Kordulky bývaly nejčastěji soukenné s výstřihem lemovaným kontrastní stuhou. V zimě ženy oblékaly krátké soukenné lajblíky nebo delší kacabajky, případně krátké kožíšky. Ty nejbohatší si mohly dovolit i šubu – dlouhý kabát shora soukenný, podšitý ovčí kožešinou, lemovaný liščinou a zdobený prýmky a portami.
Nezbytná byla pokrývka hlavy – síťovaný, háčkovaný, vyšívaný či tylový čepec s mřežkou, přes který se převazoval šátek, dříve i rouška. K ochraně nohou před velkou zimou sloužily ubírané punčochy z valchovaného tmavého sukna nebo pleteniny. Vzorované ponožky – kopýtka se obouvaly do pracovních krpců. Pro sváteční příležitosti Valašky obouvaly nízké soukenné střevíce – střívjata s velkým jazykem, zavazováním na stuhu a k nim vzorované punčochy.
(obrázek: Wilhelm Horn – Svobodná dvojice z panství Valašské Meziříčí (Valaši) – Přerovský kraj)
(obrázek: Krojový komplet z Lužné, Zdroj EU MZM Brno)
(obrázek: Lidový oběv F 3391 Rožnov, EU MZM)
(obrázek: Lidový oděv Hošťálková EU MZM)