Císařské zákazy a úpadek doškařství
Největším nepřítelem slámy byl odjakživa oheň. V suchých měsících stačila jediná jiskra vyletující z komína a během chvíle vlnou požáru lehla popelem celá vesnice. První zásadní ránu doškovým střechám zasadila už v 18. století císařovna Marie Terezie a později její syn Josef II. Jejich tzv. Požární řády (požární patenty) striktně zakazovaly stavbu nových slaměných střech v těsné zástavbě.
Během 19. století, s rozvojem železnic a průmyslové těžby, začaly slámu definitivně vytlačovat bezpečnější materiály: pálené tašky, břidlice a později eternit. Posledním hřebíčkem do rakve tradičního řemesla pak byl paradoxně technologický pokrok v zemědělství. S příchodem mechanických mlátiček se stébla slámy začala lámat a zkracovat, takže se pro výrobu došků staly nepoužitelnými.
Dnes je tradiční doškařství téměř zaniklým uměním. V České republice se mu aktivně věnuje jen několik posledních mistrů. Na Moravě je to především František Pavlica z Hroznové Lhoty, držitel prestižního titulu Nositel tradice lidových řemesel a Mistr tradiční lidové výroby Jihomoravského kraje.
U mlátičky, archiv Spolku pro muzeum
Výroba střechy ze slámy. Foto František Pavlica
